V rámci projektu GAČR Junior Star Socio-Spatial Situatedness of Roman Professions and its Impact on Religion in the Roman Empire: A Formal Modeling Approach se vypisují dvě výběrová řízení pro pozici postdoc (FTE 0.7), jedna pro experta či expertku na geografii, druhá pro experta či expertku na matematiku/statistiku/datovou analýzu. Projekt je afiliován k Centru pro digitální výzkum náboženství na Masarykově univerzitě. Níže naleznete abstrakt projektu a odkazy na výběrová řízení.
The SIPROME project will investigate how uncertainties, risks, and variabilities associated with working environments in the Roman Empire impacted the worship strategies of people of profession. By means of formal modeling using a wide array of archaeological and epigraphic data, the project will analyze how and to what extent the exceptionally specialized division of labor in the Roman Empire contributed to the socio-spatial distribution of Roman cults. This mathematical approach, using tools such as spatial proximity analysis, quantitative textual analysis, and predictive modeling, has the significant potential to disentangle the complex interplay between the strongly stratified Roman society, the highly variable physical world it inhabited, and the diverse religious answers that it prompted. SIPROME bridges the gap between the debates on Roman religion and professions that have largely developed independently and it contributes to a major societal topic of risk mitigation strategies from a unique standpoint.
Na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice hledáme nového kolegu nebo kolegyni, který/á by se věnoval/a oblasti umělé inteligence. Jedná se o pozici odborného asistenta/asistentky nebo asistenta/asistentky na 0,5 úvazku s nástupem od října 2025, případně již hned od začátku ZS 2025 ve druhé polovině září.
Co bude náplní práce?
Rozvoj tématu AI na FF UPCE – propojení AI s humanitními obory,
výuka kurzů zaměřených na aktivní používání i kritickou reflexi AI,
organizace workshopů a školení,
sledování vývoje v oblasti AI,
publikační činnost a zapojení do mezinárodní spolupráce,
projektová činnost v oblasti AI,
podíl na tvorbě fakultních i univerzitních strategií a opatření v oblasti AI.
The Department of Czech Studies at Palacky University Olomouc has released a call for applications for MSCA postdoctoral fellowships under the supervision of Richard Změlík.
Český uzel EHRI hledá odborného pracovníka / odbornou pracovnici, který/á bude ve spolupráci s národním koordinátorem a týmem EHRI zajišťovat každodenní chod výzkumné infrastruktury a bude přispívat k jejímu koncepčnímu rozvoji.
Evropská infrastruktura pro výzkum holokaustu (European Holocaust Research Infrastructure, EHRI) je evropské konzorcium archivů a výzkumných organizací, které přispívá k lepšímu zpřístupnění dokumentů a dat o holokaustu a poskytuje badatelům metodologickou podporu. Více informací na www.ehri-project.eu. Český uzel EHRI je od roku 2023 součástí výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (www.lindat.cz).
Masarykův ústav a Archiv AV je koordinátorem českého uzlu EHRI a zároveň se aktivně podílí na organizaci aktivit EHRI na evropské úrovni. Český uzel propojuje a zpřístupňuje databáze historických aktérů, věnuje se digitálním geografickým přístupům, doplňuje data o archivních fondech do Portálu EHRI či například experimentuje s automatickým těžením dat z digitalizátů. Vytvořená data bude zprostředkovávat prostřednictvím Portálu EHRI-CZ.
Vypisovaná pozice předpokládá aktivní podíl na každodenní koordinaci spolupráce mezi historiky, datovými specialisty a programátory, na koncepční přípravě a řízení jednotlivých podprojektů. Vyžaduje schopnost podílet se na plánování a přípravě projektů či setkání a na komunikaci jejich výsledků. Umožňuje také dílčí samostatný nebo týmový výzkum, v rámci cílů výzkumné infrastruktury a jeho publikaci.
Nabízíme:
práci v interdisciplinárním týmu
možnost ovlivnit výzkumnou infrastrukturu v její formativní fázi
integraci do mezinárodní sítě institucí a badatelů
kolektiv a příjemné pracovní prostředí, flexibilní pracovní dobu
hrubá mzda v rozmezí 38 000–50 000 Kč, v závislosti na zkušenostech
zájem o digitální historii a digitální humanitní vědy
schopnost spolupráce v interdisciplinárním týmu a organizační schopnosti
aktivní schopnost komunikovat anglicky a česky (nebo slovensky) v psaném i ústním projevu
VŠ vzdělání v humanitních oborech a/nebo informační vědě, digitálních humanitních vědách apod. (případně též ještě neuzavřené)
Pozice je zamýšlena jako plný úvazek (případně je možné jednat o menším úvazku). Nástup možný okamžitě nebo podle dohody, s trváním do 31. 12. 2026 (s možností prodloužení za předpokladu dalšího financování výzkumné infrastruktury).
Strukturovaný životopis a motivační dopis (česky, slovensky nebo anglicky) posílejte elektronicky do 15. 10. 2023 na adresu sekretariat@mua.cas.cz, předmět: EHRI-CZ.
Nevyužitý potenciál humanitních a společenských věd
Díky technologickému rozvoji se v humanitním a sociálněvědním výzkumu stále výrazněji prosazuje vytváření, zpracování, analýza, uchování a sdílení oborových dat v digitální podobě. Typologická škála těchto dat sahá od geolokačních údajů a laserových měření krajiny přes rozsáhlé anotované lingvistické korpusy či digitální knihovny až po metadaty obohacené obrazové záznamy archivních a muzejních materiálů. Jejich společnou charakteristikou je to, že poskytují badatelům nové možnosti, jak ověřovat hypotézy, provádět výzkum řízený daty nebo zpřístupňovat vědecké poznatky odborné i laické veřejnosti.
Propojení digitálních metod s humanitním a společenskovědním bádáním nabízí příležitost, jak zvýšit úroveň české vědy a výrazně posílit inovativní ekonomiku založenou na znalostech, v níž se mohou uplatnit absolventi početně majoritních oborů s unikátním profilem kombinujícím kulturní, kreativní a digitální kompetence. Této příležitosti stojí v cestě řada překážek. K těm nejpalčivějším patří zaostávání způsobu hodnocení vědy za jejím vývojem a administrativní i kapacitní potíže, které z toho pro vědecké týmy plynou. Současný systém uznávání, klasifikace a hodnocení výsledků vědecké práce nedokáže postihnout aktuální standardy digitálně založeného bádání. Místo toho, aby je podporoval, přispívá k jejich marginalizaci. Příčinou neustále klesající konkurenceschopnosti humanitních a společenských věd ve srovnání s dalšími obory i s mezinárodním prostředím je fakt, že poskytovatelé a hodnotitelé projektových žádostí a výstupů neberou při jejich posuzování v potaz náročnost jejich infrastrukturního, datového a personálního zajištění. Nenaplněn zůstává také potenciál užívání výpočetních metod jako prostředku interdisciplinárního výzkumu a sbližování s přírodovědnými a technickými obory. Česká asociace pro digitální humanitní vědy (CzADH) proto vydává stanovisko, jehož cílem je blíže pojmenovat uvedené problémy a upozornit na nedostatky užívané metodiky hodnocení vědeckých výsledků.
Problematické hodnocení digitálních výsledků
Přestože aktuálně platná Metodika hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací z roku 2017 (tzv. M17+) svého času napravila nejviditelnější excesy v hodnocení vědy, zkušenost s bádáním založeným na výpočetních metodách v sociálních a humanitních vědách ukazuje, že nedokáže reagovat na proměny vědecké práce v éře digitalizace. Nad rámec běžných akademických (tištěných) publikací jsou pro tyto obory charakteristické zejména následující výstupy:
datové sady a databáze
obecné a speciální jazykové korpusy
modely strojového učení
webové a desktopové aplikace
programovací knihovny a skripty
digitální vědecké edice
elektronické slovníky
geografické informační systémy a digitální mapy
vědecké vizualizace
standardy, ontologie a tezaury
tréninkové materiály, tutoriály
preprinty, white papers, šedá literatura
Tyto výstupy však nelze uplatnit jako specifické typy výzkumných výsledků v hodnocení vědecké práce a při účasti ve veřejných soutěžích ve výzkumu a vývoji a v návaznosti na to s nimi nepočítají ani zadávací dokumentace grantových soutěží (s výjimkou některých programů Technologické agentury ČR nebo programu NAKI). V důsledku tak neexistuje ani systematická podpora, která by umožnila financovat jejich vytváření a udržování, např. podle principů FAIR dat (nalezitelnost, přístupnost, interoperabilita a znovupoužitelnost).
Podle definic v Metodice M17+ mají shora uvedené výsledky nejblíže ke kategorii „S‟ (specializovaná veřejná databáze), „R‟ (software) a částečně se promítají též do typu „N‟ (např. „Nimap‟, interaktivní specializovaná mapa s odborným obsahem). Podrobnější analýza definic však ukazuje, že tyto kategorie byly nastaveny nesystematicky, pro výstupy digitálních humanitních a společenských věd se nehodí a navíc mají nejasné, zastaralé definice bez návodu, jak rozlišovat kvalitu takových výstupů(konkrétní příklady jsou uvedeny v Dodatku tohoto stanoviska). Specificky ve vztahu k výsledkům a výstupům výzkumu přetrvávají v Metodice M17+ zásadní nedostatky ve třech oblastech: 1) nedostatečná flexibilita při uznávání výsledků a výstupů, 2) implicitní upřednostnění kvantity před kvalitou, 3) umělé rozlišování na výstupy základního a aplikovaného výzkumu.
Metodika M17+ sice upravila způsoby hodnocení výsledků, včetně posílení prvků kvalitativního hodnocení, ale nijak zásadně nezměnila způsob chápání objektů hodnocení, tj. výsledků a výstupů. „Definice druhů výsledků‟, které jsou součástí Metodiky M17+, již od roku 2008 pouze plynule navazují na předchozí verze Metodiky, tedy na předchozí bodovací „kafemlejnkové‟ schéma. Vymezení uznatelných výsledků se následně promítá do parametrů veřejných soutěžíve výzkumu a vývoji, které poskytovatelé přizpůsobují akcentům Metodiky a v některých případech jej dokonce zužují nad její rámec dodatečnými podmínkami (viz např. Příkaz ministra kultury č. 5/2023). Digitální výstupy jsou upozaděny ve prospěch publikačních výsledků a kvůli dostupným definicím jsou těžko zachytitelné a vykazatelné. Výsledkem je stav, kdy se tyto výstupy stávají buď „zbytkovými‟ (dostávají se do kategorie „O‟), nebo naopak nejsou využívány v případech, kdy by mohly být skutečně relevantní. V oponentních řízeních pak je zcela dílem náhody, zda oponenti disponují nezbytnou odborností k posouzení takových výstupů, neboť metodika samotná žádná návodná kritéria neposkytuje.
Kategorizace výsledků má smysl pro jejich evidenci a vyhledávání, ale tato kategorizace nevypovídá nic o jejich vědeckém přínosu a oborové relevanci. Důraz na kategorizaci udržuje v systému hodnocení sklon upřednostňovat kvantitu výsledků před kvalitou a uměle vymezovat jejich různé typy. Pokud je ústřední otázkou hodnocení fakt, zda daný výsledek splňuje podmínky pro zařazení do vymezené kategorie, dalším logickým krokem je pouhé sčítání kusů v rámci kategorií. Soustředíme-li se na definiční kritéria, odkláníme se tak od kvalitativních kritérií, která by popisovala rozmanitost a tíhla by k rozlišování kvality uvnitř jednotlivých kategorií. Metodika M17+ sice vede výzkumníky k tomu, aby produkovali formálně lepší výsledky, ale nijak nekultivuje vědeckou kulturu, aby usilovala o špičkový charakter každého jednotlivého výstupu a rozvíjela podstatné aspekty vědecké práce, jako jsou inovativnost a originalita, přínos pro obor nebo reprodukovatelnost a dopad výzkumu, a to bez ohledu na typologické zařazení výsledku.
Jedním ze smutných důsledků této praxe je fakt, že v éře bezprecedentního úspěchu umělé inteligence založené na velkých jazykových modelech a hlubokých neuronových sítích jsou takovéto typy digitálních výstupů v českém systému hodnocení zcela neuplatnitelné. Modely natrénované metodami strojového učení podobně jako další typy digitálních výsledků nesplňují platné podmínky pro výstupy typu software („R“) ani specializovaná veřejná databáze („S“): využívají již dříve známe postupy a techniky, nejsou zveřejňovány v „dedikovaném prostředí“ a schází jim schválení „kompetenčně příslušného orgánu“. Přesto nemůže být sporu o přínosu, které tyto typy výsledků mají nejen pro vědu, ale pro celou společnost. Tyto výstupy také v praxi stírají hranici mezi základním a aplikovaným výzkumem, kterou Metodika M17+ a česká výzkumná legislativa i organizace účelového financování přísně střeží. Tato administrativní bariéra mezi základním a aplikovaným výzkumem negativně ovlivňuje rychlost, kvalitu i dopad výsledků vědecké práce, stejně jako flexibilitu celého systému. Ve skutečnosti se však i základní výzkum posouvá dopředu mj. díky řadě menších i větších inovací technického rázu; aplikovaný výzkum pak těží z poznatků výzkumu základního a základní výzkum v digitální sféře často navazuje na výsledky, které jsou v současnosti definovány jako aplikované (databáze, software). Tyto principy vědecké praxe se dvojnásob uplatňují při realizaci tzv. orientovaného výzkumu, tedy základního výzkumu zaměřeného na konkrétní společensky pojmenované výzvy a problémy.
Zvláštní problém představuje Metodika M17+ pro vydávání nových verzí (verzování) digitálních výsledků. Verzování patří k charakteristickým atributům digitálních výstupů a za normálních podmínek by mělo být považováno za jejich přednost, neboť umožňuje kontinuálně zlepšovat a zpřesňovat výsledky a soustředit kolem nich komunity tvůrců i uživatelů. Nové verze mohou obsahovat jak bagatelní opravy, tak rozsáhlá rozšíření, takže bez bližšího seznámení s provedenými změnami nelze přínos různých verzí odpovědně hodnotit. Pro Metodiku M17+, založenou na definičních atributech a unikátnosti výsledků, představuje verzování slepou skvrnu. Z toho pak plyne i nemožnost vykazovat postupný a dlouhodobý rozvoj softwarových řešení a dalších digitálních výstupů, které jsou postupně obohacovány o nové funkce a moduly. Obdobný problém se týká i digitálních datasetů, které tvoří druhý pilíř moderního výzkumu. Z uživatelského hlediska je mnohem přínosnější jedno integrované řešení oproti většímu množství samostatných nástrojů a databází. Takové uživatelsky přívětivé budování datových sad je však z hlediska dnešních definic výstupů nefinancovatelné, zejména pokud se odehrává v rámci běžného výzkumu bez zázemí velkých infrastruktur. Pokud ale předpokládáme, že cílem výzkumu a vývoje je kvalitativní posun současné praxe, nelze požadovat, aby byl každý výstup budován na „zelené louce“: takové řešení je neefektivní z pohledu výzkumníků/tvůrců i výzkumníků/uživatelů a potažmo i nehospodárné pro poskytovatele podpory.
Potřeba reálných změn v hodnocení výsledků
Česká republika formálně podporuje evropské a mezinárodní iniciativy v oblasti vědy a výzkumu, ale často bez systematického přístupu a koherentní implementace. I v rámci jednoho ústředního orgánu, jakým je vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), vznikají nekonzistentní předpisy. Například Národní strategie otevřeného přístupu ČR k vědeckým informacím sice prosazuje otevřený přístup k výstupům vědy a výzkumu, ale Metodika M17+, která je také v gesci RVVI, tuto strategii nereflektuje tím, že by otevřenost výstupů bonifikovala. V únoru 2023 schválila RVVI přistoupení k Dohodě o reformě hodnocení výzkumu (ARRA). Tato dohoda mj. doporučuje „brát v úvahu plný rozsah výstupů výzkumu, jako jsou vědecké publikace, data, software, modely, metody, teorie, algoritmy, protokoly, pracovní postupy, výstavy, strategie, příspěvky k politikám, atd.“ a zdůrazňuje kvalitativní kritéria výstupů (např. otevřenost a reprodukovatelnost) na úkor jejich definic. I přes tyto zjevné rozpory mezi principy ARRA a Metodikou M17+ představitelé Úřadu vlády o Metodice M17+ tvrdí, že odpovídá principům ARRA, aniž by RVVI a další resorty plánovaly komplexní přenastavení hodnotících mechanizmů. Podobná disonance panuje i ve veřejných soutěžích Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Operační program Jan Amos Komenský (OP JAK) aplikuje požadavky na FAIR data, ale tento druh výstupu nijak neoceňuje a uznává pouze publikační výsledky. Kvůli těmto rozporům vidíme v aktuálním systému hodnocení nesourodé až protichůdné signály.
Krokem, který lze k nápravě problematického stavu realizovat bezprostředně, je úprava klasifikace v Metodice M17+ tak, aby byla schopna pojmout širší spektrum výstupů. Tyto úpravy lze uskutečnit např. zavedením hierarchické klasifikace, která na nejvyšším stupni bude představovat zjednodušení (např. publikační výstupy, uspořádání akcí a jiné výstupy) na druhém stupni může zachovat kontinuitu s dosavadní klasifikací a na nejnižší úrovni zásadně rozšíří spektrum definic a (pod)druhů hodnocených výstupů, a to indikativně, nikoli taxativně. Žádný typ výsledku by neměl být à priori vyloučen z veřejných soutěží ve výzkumu a vývoji. Žádoucí je rovněž kompenzovat nedostatečné odborné zázemí resortů, které výsledky schvalují, pomocí úpravy kritérií a rozšíření spektra kvalifikovaných subjektů pro schvalovací, certifikační a akreditační procedury vyžadované u některých typů výsledků. V této souvislosti se nabízí např. možnost efektivněji využívat existující zdroje výzkumných infrastruktur, které na rozdíl od „kompetenčně příslušných orgánů“ často disponují expertízou pro odborné posouzení digitálních výstupů, nebo ex ante posouzení na základě recenzního řízení v případě výsledků specifikovaných v projektových žádostech.
Ve střednědobém horizontu je však třeba realizovat ambicióznější úpravy systému hodnocení takovým způsobem, aby byla zajištěna koherence mezi strategickými dokumenty a dílčími předpisy aplikovanými při hodnocení výstupů napříč resorty a poskytovateli podpory. Dále bude vhodné posilovat prvky kvalitativního hodnocení výstupů a přesunout důraz od klasifikace (definice) výstupů na kritéria excelentní a společensky přínosné vědecké práce. Inspiraci lze hledat v zahraničí, např. u francouzské Vysoké rady pro hodnocení výzkumu a vysokého školství (Hcéres), která vydává hodnotitelské příručky specifické pro různé oborové skupiny. Tyto příručky neslouží k tomu, aby předkládaly taxativní kategorizaci uznatelných výsledků nebo vymezovaly, zda je daný produkt vědeckým výstupem. Jejich smyslem je formulovat kritéria, podle nichž lze v daném oboru hodnotit kvalitu výstupů. Žádoucí by bylo i citlivější a kvalitativní rozlišování mezi základním a aplikovaným výzkumem, které by respektovalo přirozenou kontinuitu mezi oběma typy vědecké práce. Především by se takové rozlišení nemělo mechanicky odvíjet od kategorizace výstupů, jichž jednotlivci, týmy a výzkumné organizace dosahují při řešení projektů i svých dlouhodobých misí – aplikovatelnost je potenciálem libovolného typu výstupu.
Závěr
Zavedení Metodiky M17+ v české vědě vyvolalo oprávněný optimizmus ohledně dalšího směřování hodnocení vědy: lepší rozpoznání kvality vědecké práce, výsledků a výzkumných organizací. Přestože je patrný pozitivní trend, dopady této změny se projevují jen pomalu a s obtížemi. Některé instituce či jejich organizační složky se stále drží dříve zavedených postupů, které upřednostňují kvantitu nad kvalitou, případně pozměnily indikátory, ale nikoliv celkový přístup. Neochota vyměnit snadné trojčlenky za náročnější postupy hodnocení přetrvává i u většiny poskytovatelů, kteří preferují administrativně zvladatelné indikátory před odborným posouzením. Za příklad může sloužit i nastavení programu OP JAK, který tímto způsobem bude významně formovat české vědecké prostředí v nadcházejících letech, nebo Grantová agentura České republiky, která neuznává výstupy na základě přínosu k poznání, ale podle jejich kategorizace při vykazování do Rejstříku informací o výsledcích. Domníváme se, že je zapotřebí v diskuzi o hodnocení vědy výrazněji pokročit a snažit se důsledně implementovat dohodu ARRA do všech aspektů hodnocení. Hodnocení výstupů podle Metodiky M17+, kdy hodnotitel místo kvality a relevance výstupů posuzuje přináležitost výstupů do jedné z dostupných definic, představuje přežitek, který brání rozvoji nových metod vědecké práce. Jedná se o problém, který paralyzuje rozvoj bádání nejen v digitálních humanitních a sociálních vědách.
O České asociaci pro digitální humanitní vědy
Česká asociace pro digitální humanitní vědy, z. s., (CzADH) byla založena v červnu 2017, aby poskytla společnou reprezentativní a komunikační platformu pro české vědce a vědkyně uplatňující digitální přístupy v humanitních oborech. V současné době zastupuje více než tři desítky badatelů a knihovníků z celé řady českých univerzit, knihoven a výzkumných ústavů. Digitální humanitní vědy jsou v rámci asociace chápány v širokém smyslu a jsou charakteristické svou interdisciplinaritou. CzADH je členskou organizací Evropské asociace pro digitální humanitní vědy (EADH).
Stanovisko České asociace pro digitální humanitní vědy k hodnocení a uznávání výzkumných výsledků pojednává o výzvách, které představuje aktuální systém klasifikace, uznávání a hodnocení výsledků výzkumu a vývoje v českém vědeckém prostředí. Metodika M17+ se opírá o úzké a zastaralé definice vědeckých výstupů, jejichž taxonomie nedostatečně reflektuje široké spektrum výsledků výzkumu, zejména v oblasti digitálních a sociálních humanitních věd. V těchto oborech vznikají důležité výsledky, které nelze vměstnat do stávajících kategorií a uplatnit je v odpovídající míře v grantových soutěžích a při hodnocení vědy.
Stanovisko identifikuje především následující problémové oblasti:
Nedostatečná flexibilita Metodiky M17+ neumožňuje vykazovat řadu důležitých digitálních výsledků, jako jsou např. databáze, datové sady, digitální mapy, softwarové knihovny, jazykové modely atp., a systematicky je rozvíjet vydáváním nových verzí.
Závislost Metodiky M17+ na definičních kritériích odvádí pozornost od kritérií kvalitní vědecké práce a implicitně vede k upřednostnění kvantity před kvalitou, resp. formálních aspektů před reálnými potřebami výzkumu.
Administrativní rozlišování základního a aplikovaného výzkumu podle typu dosažených výsledků nerespektuje kontinuitu mezi oběma typy vědecké práce, čímž snižuje jejich potenciální rozvoj a dopad.
Klíčové strategické dokumenty české vědní politiky nejsou konzistentní a nedůsledně uplatňují vlastní deklarovaná východiska ve vztahu k uznávání a hodnocení výsledků vědecké práce. Pravidla se navíc liší mezi různými poskytovateli a institucemi, což náležité hodnocení výstupů dále komplikuje.
Stanovisko navrhuje několik možných řešení těchto problémů, včetně úpravy klasifikace v Metodice M17+, zavedení hierarchické taxonomie výsledů, rozšíření spektra hodnoticích mechanizmů jako kompenzace nedostatečného odborného zázemí resortů a posílení prvků kvalitativního hodnocení. Dále doporučuje inspirovat se zahraničními příklady dobré praxe. I přes pozitivní trend vývoje hodnocení vědecké práce v České republice je stále zapotřebí další práce na vývoji a přizpůsobení systému hodnocení tak, aby lépe odpovídal moderním trendům a potřebám vědecké komunity.
Problematika hodnocení v konkrétních příkladech digitálních výsledků (viz Stanovisko)
Digitální edice
Digitální edice historického pramene je nepochybně cenným akademickým počinem a ústředním výstupem mnoha DH projektů u nás i v zahraničí. Kvalitně připravená digitální vědecká edice (např. podle TEI-XML standardů) umožňuje další práci s pramenem, která předtím nebyla možná: uvažme třeba, že edice literárního díla, v níž jsou veškeré výskyty místních názvů opatřeny odkazy do geografického informačního systému, umožňuje přímočaré přenesení prostorové informace na mapu. Výstup tohoto typu však Metodika nedokáže řádně kategorizovat. Podle definice užívané v M17+ pro specializovanou veřejnou databází není „databáze obsahující známé nebo již veřejně přístupné údaje“ a její požadovanou vlastností je strukturovanost. Tato definice byla zjevně napsána tak, aby odpovídala zveřejnění tabulkových dat, která jsou výstupem měřicích přístrojů. Pojem „specializovaná veřejná databáze“ také automaticky předpokládá zpřístupnění datové sady v dedikovaném prostředí, což nemusí být vždy potřebné ani žádoucí, protože na zpracování datových sad existují specializovaná aplikační řešení a datová sada má tak hodnotu sama o sobě, bez ohledu na aplikační rozhraní, ve kterém je zveřejněna. Přestože je pro humanitní badatele odborný přínos digitální edice zřejmý (propojení geolokačních a textových dat, zpravidla vytvořený unikátním propojením existujících databází pomocí skriptů, programovacích knihoven a algoritmů natrénovaných na jazykových korpusech), úřední praxe zpochybňuje, že digitální edice již dříve známého literárního díla splňuje podmínky pro uznání výstupu jako specializované veřejné databáze. Pro nedostatečně proškolené hodnotitele, poskytovatele a představitele „kompetečně příslušných orgánů“, jejichž schválení Metodika při uznání výsledků tohoto typu vyžaduje, je obtížné rozpoznat, že textový soubor v TEI-XML formátu představuje standardizovanou datovou strukturu a je založen na netriviálním odborném vkladu autorů.
Programovací knihovny
Badatelé v oblasti DH se často podílejí na vývoji rozšiřujících knihoven (neboli balíčků či modulů) pro programovací jazyky (zejména Python či R), které mají za cíl usnadnit práci se specifickým typem dat nebo zjednodušit určitý typ analýz. Tyto nástroje rozšiřují know-how pro řešení dílčích problémů, šetří čas dalších badatelů, umožňují verifikovat dosažené výsledky výzkumu a jsou zcela klíčové pro snižování prahu obtížnosti práce s programovacími jazyky pro potřeby humanitních a sociálních věd. Podle definice výstupu „R“ (software) v rámci M17+ však softwarem není „přidání uživatelských funkcí do stávajících aplikačních programů (včetně funkčnosti základních vstupních dat)“ ani „přizpůsobení výrobku pro konkrétní použití, nejsou-li v průběhu tohoto procesu přidány poznatky, které výrazně vylepšují základní program“. To jsou charakteristiky a funkcionality, kterými se výše zmíněné knihovny zpravidla vyznačují. Tento problém postihuje i nemožnost vykazovat postupný a dlouhodobý rozvoj softwarových řešení, která jsou postupně obohacována o nové funkce a moduly. Z uživatelského hlediska je mnohem přínosnější jedno integrované řešení oproti většímu množství samostatných nástrojů. Takový postup je však z hlediska dnešních definic výstupů nepřípustný. Pokud je cílem výzkumu a vývoje kvalitativní posun stávající praxe, nelze požadovat, aby každý výstup byl budován na „zelené louce“, neboť jde o neefektivní řešení z pohledu výzkumníků/tvůrců i výzkumníků/uživatelů (problém naposledy postihl např. řadu návrhů projektů ve výzvě NAKI III MK ČR a způsobil jejich vyřazení ze soutěže i přes jinak vysoké hodnocení, což jde proti smyslu veřejné soutěže).
Speciální literární mapy
Digitální literární kartografie zažívá v posledních letech zejména v zahraničním výzkumu výrazný rozvoj. Ačkoli mezi často využívané způsoby pro tvorbu literárních digitálních map náleží různé geografické informační systémy (GIS), jejich potenciál je v literárněvědném kontextu uplatnitelný pouze pro vizuální reprezentaci např. propojenosti konkrétních geolokací s bio- či bibliografickými informacemi nebo vizualizace realizované pomocí mapových podkladů čtenářské zkušenosti (tzv. deep maps). V případě mapování fikčních topografií jakožto nedílných součástí fikčních světů literárních děl jsou GIS přístupy mnohdy zcela nevhodné, což vyplývá především z nezbytnosti definování přesných koordinátů. Fikční topografie však disponují různou mírou „nedourčenosti lokací“, nepřesnou či nejednoznačnou identifikovatelností míst či cest fikčních postav, a tedy pro ně neplatí stejné principy jako pro reálné, resp. fyzikálně možné topografie. Za účelem systematického zkoumání literárně fikčních topografií je tedy nezbytné vyvinout takové metody a způsoby mapové reprezentace, jež tyto zásadní aspekty fikčních topografií dokážou náležitě reflektovat. Speciálně vyvinuté literární kartografické modely však nenaplňují současnou definici výstupu typu Nimap, přestože se jedná o specializované mapy s odborným obsahem, kterými jsou realizovány původní výsledky výzkumu a vývoje a které umožňují v rámci specializovaných webových rozhraní zobrazovat jednotlivé překryvné topografické vrstvy. Definice Nimap je primárně formulována s ohledem na památkové, archeologické, klimatické, dopravní, biologické, stavebně-historické aj. postupy a výsledky odborné práce využívající mapových vrstev, a tudíž GIS. V případě odborných literárněvědných map, respektive digitálně přístupných mapových kolekcí ve formě databází, jež primárně nevyužívají GIS z důvodů výše uvedených, současný způsob hodnocení výsledků nenabízí adekvátní zařazení takových speciálních mapových kolekcí (databáze) pod konkrétní typ vědecky uznatelného výstupu.
Evaluační a trénovací data pro automatické nástroje zpracování textu, řeči a obrazu
Nástroje na automatickou analýzu textu a mluvené řeči fungují na základě strojového učení. Tyto systémy jsou natrénovány na datech, která obsahují správná řešení daného problému (např. rozpoznání ručně psaného textu, přepis mluvené řeči, automatický překlad, větný rozbor). Trénovací data často pocházejí z elektronicky snadno dostupných domén (např. zpravodajské weby, Wikipedie, sociální sítě). Mimo tyto tématické a stylové domény úspěšnost jazykových nástrojů dramaticky klesá – což je zásadní překážka pro použití pokročilých technik dolování textu v DH, kde se běžně zkoumají historické texty, případně drama či poezie. K podstatnému zvýšení úspěšnosti analýzy přitom často stačí vydat v oborovém repozitáři poměrně malý adaptační korpus o větších jednotkách tisíc slov, který může být hotov v řádu měsíců i při dodržení správných postupů managementu kvality, jako je částečná vícenásobná anotace s průběžným měřením shody mezi anotátory. Tvorba takových korpusů již dávno není publikačně vděčná, přesto však jde o výstup vědecky přínosný, protože následně umožní celé výzkumné komunitě dolování textu na dalších textových doménách. Pokud by tedy byl evaluační/trénovací anotovaný korpus speciální domény adekvátně ohodnocen v systému VaVaI, můžou čeští badatelé významně přispět k rozvoji celosvětové DH komunity.
CzAHD podpořila mezinárodní konferenci Computing the Past: Computational Approaches to the Dynamics of Cultures and Societies, kterou ve dnech 6.–8. října 2022 uspořádala CCS-Lab (Computing Culture & Society Laboratory) při katedře filozofie FF Západočeské univerzity v Plzni. Více se o akci můžete dozvědět ve zprávě https://info.zcu.cz/clanek.jsp?id=4797.
CzADH podporuje stanovisko EADH k invazi na Ukrajinu:
Vzhledem k agresi Putinova režimu proti Ukrajině odsuzuje Evropská asociace pro digitální humanitní vědy tento akt brutálního pohrdání mezinárodním právem a normami civilizovaného světa. Naše asociace chce vyjádřit plnou solidaritu s ukrajinským národem. Rozhodně podporujeme suverenitu Ukrajiny. Vyzýváme všechny lidi dobré vůle na celém světě, aby se spojili na protest proti neoprávněnému použití síly ze strany jaderné mocnosti proti jejímu sousedovi. V dnešním světě platí, že „žádný člověk není ostrov“ a žádná země také ne. Evropa se již v podobných situacích ocitla a my jako badatelé a občané nesmíme zapomínat na minulost. Je naší povinností jako badatelů vzpomínat – a dát jasně najevo, že náš protest není namířen proti všem Rusům. Jsme si totiž bolestně vědomi toho, že naši kolegové v Rusku mohou být spíše oběťmi než dobrovolnými následovníky. Vyzýváme mezinárodní akademickou obec obecně a naši komunitu digitálních humanitních věd zvláště, aby poskytla ukrajinským kolegům a ukrajinské společnosti veškerou možnou pomoc.
Pracovní výbor CzADH, 25. února 2022
EADH statement on Ukraine invasion:
In view of the aggression of the Putin regime against Ukraine, the European Association for Digital Humanities condemns this act of brutal disdain for international law and standards of the civilised world. Our Association wishes to express its full solidarity with the Ukrainian nation. We staunchly support the sovereignty of Ukraine. We call on all people of good will around the world to unite in protest against the unwarranted use of force by a nuclear power against its neighbour. In today’s world, „no man is an island“ and neither is any country. Europe has already been in similar situations and as scholars and citizens, we must not forget the past. It is our duty as scholars to remember – and to make it quite plain that our protest is not aimed at all Russians. Indeed, we are painfully aware that our colleagues in Russia may be victims rather than willing followers. We call on the international academia in general, and on our digital humanities community in particular, to extend any possible help to our Ukrainian colleagues and the Ukrainian society.
Tackling the Toolkit: Plotting Poetry through Computational Literary Studies. Petr Plecháč, Robert Kolár, Anne-Sophie Bories, Jakub Říha (eds.), Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, 2021.
Nová kniha je přístupná v Open Access režimu na adrese
Description of Postdata Poetry Ontology V1.0María Luisa Diez Platas, Helena Bermúdez, Salvador Ros, Elena González-Blanco, Oscar Corcho, Omar Khalil Gómez, Laura Hernández-Lorenzo, Mirella De Sisto, Javier de la Rosa, Álvaro Pérez, Aitor Diez, José Luis Rodriguezpp 15–30
Plecháč, P., Kolár, R., Bories, A., & Říha, J. (Eds.). Tackling the Toolkit: Plotting Poetry through Computational Literary Studies. Prague: ICL CAS. doi: 10.51305/ICL.CZ.9788076580336
Oddělení informačních zdrojů a archeologie krajiny ARÚ Praha vyhlašuje výběrové řízení na pozici archeoložky/archeologa se zaměřením na správu archivního fondu a digitálních datových zdrojů
Výběrové řízení je realizováno v rámci projektu velké výzkumné infrastruktury Archeologický informační systém České republiky (AIS CR). Hledáme kolegyni/kolegu, jejichž náplní práce bude správa informačního systému Archeologická mapa České republiky, kontrola příchozích dat a komunikace s terénními archeology, práce s fondem archivních dokumentů a jeho převod do digitální formy, podílení se na koncepčním rozvoji služeb AIS CR a spolupráce na výzkumných aktivitách OIZAK. Nabízíme:
úvazek 0,6-0,8 na dobu určitou (01/2022–12/2022) s možností prodloužení;
hrubou mzdu 30 tis. Kč měsíčně (při plném úvazku) + zaměstnanecké benefity (stravenkový paušál, 5 týdnů dovolené, sick-days, možnost práce z domova);
zázemí stabilní instituce v centru Prahy a jejího zkušeného týmu;
zapojení do budování základní infrastruktury české archeologie, vč. sdílení nových zkušenosti na poli digitálních humanitních věd;
možnost účasti v souvisejících projektech a postupného zapojení do vědeckých aktivit. Požadujeme:
magisterské vzdělání v oboru archeologie (postgraduální vzdělání výhodou);
zkušenost s prováděním archeologických výzkumů a přípravou nálezových zpráv;
rutinní schopnost práce s textovými editory, databázovými systémy, tabulkovými procesory a GIS (výhodou znalost dalších aplikací, zkušenost s programováním apod.);
zkušenost s publikací a popularizací vědeckých výsledků;
ochotu řídit se principy otevřené vědy a dále je šířit;
systémové myšlení, schopnost týmové práce a zájem o rozvíjení vlastních dovedností;
schopnost aktivně komunikovat v českém a anglickém jazyce (slovem i písmem).
Termín a forma přihlášky: Přihlášku se (1) strukturovaným životopisem a (2) motivačním dopisem podejte laskavě elektronicky na adresu novak@arup.cas.cz, a to do 7. 11. 2021. Na stejnou adresu se lze obracet i s případnými dotazy.
Evropská asociace pro digitální humanitní vědy (EADH) vypisuje soutěž na podporu malých projektů, jejichž zaměření je v souladu s rozsahem činností EADH podle článku 2 stanov: Cílem sdružení je podporovat rozvoj vzdělávání v digitálních humanitních vědách prostřednictvím vývoje a využívání výpočetních metod ve výzkumu a výuce v humanitních a příbuzných oborech.
Příští termín pro předložení návrhu je 30. září 2020 a během této výzvy bude uděleno nejvýše pět grantů po 1000 eurech. Výzva je vhodná pro začínající badatele. Žadatelé se musí nejpozději ke dni podání žádosti stát členy EADH, buď přímo, nebo prostřednictvím přidružených organizací, jako je Česká asociace pro digitální humanitní vědy (CzADH, https://www.czadh.cz/).
Chcete-li předložit návrh, zašlete svou žádost na adresu grants@eadh.org. Výsledky budou sděleny účastníkům a veřejně oznámeny do 15. listopadu 2020.
Kdo může podat žádost?
Výzva je otevřena všem oborům v humanitních vědách. Výzkumní pracovníci v rané fázi kariéry (od postgraduálních studentů po postdoktorandy až do pátého roku po ukončení doktorandského studia včetně) se vyzývají, aby se přihlásili. Žádosti musí pocházet přímo od zamýšlených příjemců – podle podmínek této výzvy není možné přerozdělit granty jiným příjemcům. Žadatel musí být v době zaslání žádosti členem EADH
pracovní dobu věnovanou probíhajícímu výzkumnému projektu;
pracovní dobu věnovanou zahájení nového projektu;
pracovní dobu věnovanou dokončení projektu;
organizace události;
cestování za účelem výzkumné spolupráce;
nákup vybavení pro konkrétní projekt.
Jak podat žádost?
Odešlete následující podklady:
Návrh projektu (1000 až 1500 slov kromě bibliografie), včetně stavu poznání v příslušném oboru, metod a cílů, kterých chcete dosáhnout.
Měl by být zahrnut podrobný harmonogram; mějte prosím na paměti, že cílů by mělo být dosaženo do jednoho roku od veřejného oznámení výsledků soutěže.
Rozpis rozpočtu až do výše 1000 EUR na grant.
Životopis žadatele o grant prokazující zkušenosti, dovednosti a znalosti související s oblastí navrhovaného projektu.
Jaká jsou kritéria hodnocení?
Každý návrh bude vyhodnocen nejméně třemi členy výkonného výboru EADH; hodnotitelé mají možnost vyžádat si pro veritate stanovisko externího odborníka.
Návrhy budou hodnoceny na základě těchto kritérií:
úplnost žádosti (vzhledem k očekávanému objemu žádostí budou neúplné žádosti okamžitě zamítnuty)
profesní stádium žadatele (přednost budou mít výzkumní pracovníci na počátku profesní dráhy) ;
přístup žadatele k jinému financování (např. možnost pracovat v rámci velkého projekt, či nikoliv).
Co se stane, když získáte grant?
Od držitelů malých grantů EADH se žádá, aby podepsali dohodu s EADH, kde se zavazují, že svůj návrh splní do jednoho roku od veřejného oznámení výsledků soutěže a na konci tohoto období předloží zprávu. Zpráva (1000 až 1500 slov) by se měla zabývat cíli uvedenými v původním návrhu a představit vědecké výsledky; v případě, že bylo podpořeno uspořádání akce nebo bylo zakoupeno vybavení, měly by být přiloženy originální stvrzenky a rozepsány jednotlivé položky. Zpráva bude zveřejněna na internetových stránkách EADH. Podpora EADH musí být uznána u vědeckých výsledků spolufinancovaných prostřednictvím tohoto programu, v sekci uznání a/nebo pomocí loga. EADH se zavazuje vyplatit grant po dosažení cílů, tedy po předložení zprávy. Celá částka může být vyplacena předem v případě, že to povaha projektu vyžaduje (například předložení nabídek dodavatele). Držitelé malých grantů EADH se po dobu tří let nebudou moci účastnit budoucích výzev.
Zástupci CzADH (Radim Hladík) a platformy Czexpats in Science (Michal H. Kolář), která propojuje české vědce v zahraničí mezi sebou a s vědci a vědeckými institucemi v České republice, na základě dat získaných od Grantové agentury ČR (GAČR) publikovali analýzu nejvýznamnějších českých grantových soutěží. Text byl původně publikován na blogu Czexpats in Science.
Grand prix české vědy: Analýza soutěží Grantové agentury ČR pro rok 2020
Michal H. Kolář, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze a Czexpats in Science
Radim Hladík, Filosofický ústav AV ČR a Česká asociace pro digitální humanitní vědy (CzADH)
Grantová agentura České republiky (GAČR) je organizační složka státu zodpovědná za rozdělování veřejných prostředků na základní výzkum. V českém akademickém systému se jedná o hlavní zdroj grantových prostředků pro malé i velké výzkumné skupiny a s nadsázkou se dá říct, že každá vědkyně i každý vědec v Česku si k nějakému grantu GAČR během své kariéry přičichl nebo přičichne.
GAČR každoročně zveřejňuje statistiky o projektech ve svých výročních zprávách a informace o schválených projektech jsou po čase dostupné v Centrální evidenci projektů. Co ale k celkovém obrázku chybí jsou informace o neschválených návrzích, díky kterým by bylo možné odpovědět na otázky jako: Které instituce o granty žádají? Jak jsou úspěšné? Která témata jsou populární?
Iniciativa Czexpats in Science propojuje české vědce působící v zahraničí a snaží se jim mimo jiné pomoci s orientací v prostředí české vědy. Aby lépe zmapovali systém grantů pro základní výzkum, požádali Czexpats na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o data o posuzovaných projektech s počátkem řešení v roce 2020. GAČR žádost “částečně zamítl”, a to s odvoláním na zákon o ochraně osobních údajů, autorský zákon a zadávací dokumentace jednotlivých grantových schémat. Přesto bylo možné vybrané rozměry poskytnutých dat analyzovat a výsledky, u nichž jsme se zaměřili především na aspekty, které GAČR nezveřejňuje ve svých výročních zprávách, shrnout v tomto textu. Analýzu loňských dat přinášíme v době, kdy probíhá příjem žádostí do hlavních soutěží GAČR pro rok 2021.
Vstupní data a zdrojové kódy analýz v R a Pythonu jsou dostupné online na github.com.
Projektové soutěže
Pro projekty s počátkem řešení v 2020 bylo otevřeno 5 soutěží. Podle absolutních počtů přihlášek představují dominantní soutěž Standardní projekty s 1900 žádostmi (Obrázek 1). Standardní projekty jsou udělovány na 2-3 roky. Jejich relativně krátké trvání bývá zdrojem kritiky, neboť je obtížné v daném časovém rámci realizovat výzkum i publikovat jeho výsledky. Hodnocení projektu však lze na základě žádosti odložit, což poskytuje dodatečný prostor pro vykázání výsledků. Výhodou této soutěže je kromě velké alokace finančních prostředků také flexibilita pro hlavní řešitele s ohledem na formální požadavky. O Standardní grant se mohou ucházet seniornější i začínající badatelé, ovšem ti druzí se pak mohou potýkat s náročnější konkurencí.
Druhá nejfrekventovanější soutěž – Juniorské projekty – proběhla v roce 2019 naposledy. Nahradila ji čerstvě vyhlášená soutěž Junior STAR. Charakteristickým znakem Juniorských projektů bylo omezení na počet let od získání Ph.D. titulu, nezbytnost vytvořit tým s minimálně dvěma začínajícími badateli a požadavek na absolvování zahraniční stáže v trvání nejméně 6 měsíců, přičemž toto omezení bylo zmírněno na možnost vykázat dvě tříměsíční stáže. Za zahraniční se v soutěži považovala jiná země, než ve které žadatel získal doktorát, proto bylo toto schéma populární mezi českými badateli, kteří obdrželi doktorát v zahraničí a vrátili se do Česka, kde po 6 měsících splnili kvalifikační podmínku. Na druhou stranu tatáž podmínka z možnosti ucházet se o podporu vyřadila vědce s doktoráty získanými mimo ČR, ale bez vazeb na české instituce, které by tyto absolventy přijaly ještě před žádostí o Juniorský grant. Budoucí projekty Junior STAR zachovávají požadavek na významnou zahraniční zkušenost, avšak namísto formálního kritéria bude tato hodnocena kvalitativně. Vykazovat lze např. i stáže absolvované během doktorského studia nebo publikační zkušenosti v mezinárodních týmech. Junior STAR také slibuje štědřejší dotaci a doba trvání grantů je stanovena na 5 let. Parametry nové soutěže jsou tedy nastaveny tak, aby lépe podpořily ambiciózní týmy, ovšem uděleno má být pouhých 25 grantů, oproti 94 tříletým grantům v poslední Juniorské soutěži.
“Parametry nové soutěže Junior STAR jsou nastaveny tak, aby lépe podpořily ambiciózní týmy, ovšem uděleno má být pouhých 25 grantů, oproti 94 tříletým grantům v poslední Juniorské soutěži.”
Z hlediska prestiže se v posledních dvou letech do čela soutěží GAČR postavily projekty EXPRO, tzv. grantové projekty excelence. Jsou charakteristické trváním na 5 let, výši celkové dotace až 50 mil. Kč, sníženými formálními požadavky na průběžná hodnocení a povinností, aby z podpořeného týmu vzešla aspoň jedna žádost o projekt Evropské výzkumné rady (ERC). Zkušenost z již realizovaných soutěží ukazuje, že šanci mají pouze žádosti předložené seniorními badateli, kteří jsou etablovanými autoritami v oboru. Projekty EXPRO tak na jednu stranu dávají šanci vytvořit skutečně excelentní podmínky pro výzkum, na druhou stranu zjevně fungují v režimu Matoušova efektu, kterým sociolog vědy Robert Merton pojmenoval jev, kdy ti úspěšní se stávají ještě úspěšnějšími. Stojí za zmínku, že v soutěži EXPRO 2020 je v pozici hlavního řešitele mezi úspěšnými žádostmi pouze jedna žena. Bohužel nevíme, kolik žen o grant žádalo.
Zbývající dvě soutěže vyhlašované GAČR mají mezinárodní charakter. Soutěží se jednak o Mezinárodní projekty, které GAČR vyhlašuje na základě bilaterální spolupráce se zahraničními agenturami (Německo, Tchaj-wan, Korea, Rusko, Brazílie), jednak na platformě Lead Agency. V soutěži Lead Agency hodnocení žádostí provádí pouze jedna agentura, která je v pozici “Lead Agency”. Dosud GAČR takto spolupracovala pouze s rakouskou agenturou FWF, v soutěži na rok 2021 je portfolio rozšířeno o švýcarské, polské a slovinské partnery.
Rozpočty a úspěšnosti soutěží
Obrázek 1: Absolutní a relativní úspěšnost v soutěžích GAČR
Podle úrovně úspěšnosti v různých disciplínách (Obrázek 1) je patrné, že agentura dbá, aby její portfolio bylo oborově vyrovnané. V obou hlavních soutěžích je napříč oborovými komisemi míra úspěšnosti srovnatelná. Ve Standardní soutěži činí rozmezí úspěšnosti zanedbatelných 1,2 procentního bodu, v Juniorské je o něco výraznější a pohybuje se od 26 % v technických vědách po 34 % ve vědách o neživé přírodě. Pro vědní politiku může být zajímavé ptát se, zda oborová seskupení, podle kterých GAČR operuje, odpovídají reálnému rozložení sil či potřeb v české vědě a výzkumu. Pro individuální žadatele je ale zase dobré vědět, že u žádné komise nebudou a priori znevýhodněni. Pro vědce v postdoktorské fázi kariéry navíc není bez zajímavosti, že úspěšnost je v Juniorské soutěži zpravidla vyšší než ve Standardní, i když udělované dotace na grant mohou za Standardní soutěží zůstávat pozadu v průměru i o 2 mil. Kč.
Obrázek 2: Rozdělení dotací a průměrná dotace podle oborových komisí v soutěžích o Standardní a Juniorské projekty
Více o oborových odlišnostech bychom se možná dozvěděli z distribuce úspěšných žádostí na úrovni hodnotících panelů, které mají vyšší oborovou granularitu než oborové komise, ale data v tomto rozlišení GAČR pro Czexpats neuvolnila. Že je oborová perspektiva v grantových soutěžích důležitá, lze aspoň v náznaku vypozorovat z dat o počtech udělených grantů a o oborově příslušných částkách. Zde se projevuje především rozdíl mezi vědami společenskými a humanitními (SSH) a ostatními disciplínami. Zatímco badatelé v SSH podávají zdaleka nejvíc žádostí (celkem 587 ve standardní souteži, druhé v pořadí jsou vědy o neživé přírodě s 369 přihláškami, Obrázek 2), jejich oborová komise rozdělila pro rok 2020 nejmenší absolutní částku a průměrná dotace na grant (3,73 mil. Kč) je v SSH téměř dvaapůlkrát nižší než u grantů v nejštědřejších komisi lékařských a biologických věd (9,08 mil. Kč).
“Průměrná dotace na grant ve společenskovědních disciplínách je dvaapůlkrát nižší než u grantů v nejštědřejší komisi lékařských a biologických věd.”
Z oborové perspektivy stojí za zmínku také nulová úspěšnost společenskovědních projektů v kategorii Mezinárodních projektů. Co do počtu přihlášek (232) představují Mezinárodní projekty třetí největší soutěž GAČR, ale s průměrnými 9 % procenty podpořených žádostí je to soutěž nejnáročnější. V této soutěži se navíc úspěšnost mezi komisemi liší velmi výrazně a sahá od již zmiňované nuly až po úspěšnost 24,5 % v lékařských a biologických vědách. I v soutěži EXPRO bývají projekty vyhodnocovány oborovými panely, ale výsledky jsou vyhlašovány za celou soutěž a na základě poskytnutých dat tak nelze oborové hledisko hodnotit.
Ideální název grantu
Analýza textu není tolik exaktní jako tvrdá data o udělených dotacích a úspěšnostech přihlášek. Na rozdíl od nich však rozbor slov vyskytujících se v projektových žádostech nabízí neotřelý úhel pohledu na grantové soutěže a poskytuje více prostoru pro interpretaci. Bohužel, textová data v sadě od GAČR neobsahují abstrakty neúspěšných žádostí. Zde jsme proto za obě hlavní soutěže GAČR porovnali na základní tvar převedené termíny z názvů přihlášek a klíčových slov.
Obrázek 3: Relativní výskyt 100 nejčastějších slov v záhlaví návrhů projektů podle výsledku žádosti
Frekvenční jazyková analýza ukázala 100 nejčastěji se vyskytujících slov v grantových žádostech, která jsou navíc porovnána podle svých relativních četností v podpořených a zamítnutých projektech (Obrázek 3). Podle očekávání ta vskutku nejčastější slova leží kolem diagonály a nepřináleží preferenčně do žádné z obou skupin přihlášek. Tvar grafu však naznačuje, že čím více se slovník specializuje a frekvence slov se odpovídajícím způsobem snižuje, tím více se u jednotlivých slov projevuje relativní příklon k jedné či druhé skupině projektů. Na základě těchto výsledků lze s nezbytnou mírou nadsázky odvodit tato dvě doporučení pro budoucí žadatele: Chcete-li uspět, napište si žádost na téma “Nová role evoluce v chemické charakterizaci a regulaci proteinů”; naopak, pokud byste raději chtěli jen zlomyslně přidělávat zbytečnou práci hodnotitelům, vhodným názvem projektu by mohl být “Vliv zdrojů politické aktivity na chování sociálních vrstev”.
Díky textovým údajům můžeme zachytit také sémantické vazby mezi jednotlivými návrhy projektů (Obrázek 4). V tomto případě uvažujeme o návrzích projektů v podobě sítě, v níž každý návrh představuje uzel (vrchol) síťového grafu a každé slovo, které sdílí s aspoň jedním dalším návrhem, zakládá vazbu (hranu) mezi návrhy. Počet hran dopadajících na konkrétní uzel lze vyjádřit jako tzv. stupeň uzlu, tedy jako míru centrality, která zachycuje sílu propojení konkrétního návrhu s ostatními. Projekt obsahující v názvu či klíčových slovech termíny, které se často vyskytují i v jiných návrzích, bude uzlem s vysokým stupněm.
Obrázek 4: Síť přihlášek na základě sdílených slov podle oborů a výsledků žádosti
Nejdříve jsme vytvořili síť ze všech projektů ve Standardní a Juniorské soutěži a spočítali hrany na základě názvů a klíčových slov. Výsledná síť všech návrhů projektů je protkána statisíci vazeb, k její vizualizaci jsme tedy použili specializovaný nástroj Gephi. Velikost uzlů vypovídá o jejich stupňové centralitě. Barvu uzlů v případě Obrázku 4 vlevo odpovídá oborové komisi, do níž byl návrh podán, ve druhém případě barva označuje schválené a zamítnuté návrhy projektů. Obraz oborových skupin ukazuje, že přestože síť návrhů projektů není jako celek s výjimkou společenských a humanitních věd výrazně modularizovaná, sdílená slova celkem zdařile rekonstruují oborové rozlišení projektů. Pouze mezi technickými vědami a vědami o neživé přírodě, zdá se, dochází k výraznějším sémantickým překryvům.
“Výsledný obrázek ani nenaznačuje, že by se u GAČR nějak zvlášť dařilo interdisciplinárním projektům.”
Druhá varianta vizualizace v Obrázku 4 vpravo ukazuje, jak jsou v síti rozloženy schválené a zamítnuté žádosti. Úspěšné přihlášky se nekoncentrují ani na okrajích sítě (což by napovídalo preferenci projektů s ojedinělou terminologií), ani nevytvářejí žádné výrazné shluky sémanticky spřízněných projektů. Jelikož posláním GAČR je podporovat základní, nikoliv orientovaný výzkum, absence jasných vzorců zde představuje dobrou zprávu, stejně jako skutečnost, že schválen může být i projekt v podobě uzlu s nízkým stupněm a na okraji sítě. Na druhou stranu výsledný obrázek ani nenaznačuje, že by se u GAČR nějak zvlášť dařilo interdisciplinárním projektům. Pokud má síť hluchá místa, kde je úspěšných návrhů méně, je tomu tak právě v oblastech, kde se oborové skupiny navzájem setkávají.
Velikost uzlů opět vyjadřuje jejich stupňovou centralitu. Pokud by oborové komise výrazně upřednostňovaly vybraná témata, vazby by se kumulovaly zvlášť mezi podpořenými a zamítnutými žádostmi. Ve skutečnosti však probíhají celým prostorem. Pouze u některých oborových komisí je při bližším pohledu na patrné, že některé vrcholy tvořené neúspěšnými žádostmi jsou propojené intenzivněji. Nejzřetelnější je tento jev v humanitních a společenských vědách a v komisi zemědělských a biologicko-environmentálních věd. Na základě explorativních vizualizací však můžeme nanejvýš vyslovit hypotézu, že grantové žádosti nejsou kvůli své tematické orientaci systematicky zvýhodňovány, ale některá témata mohou být v soutěži znevýhodněna. Tento signál je však slabý a není tedy vůbec jisté, zda by obstál jako závěr ve formálním testu této hypotézy.
Vítězové a poražení
Data umožnila analyzovat grantové chování jednotlivých institucí na úrovni fakult vysokých škol a ústavů Akademie věd ČR. Do některé ze soutěží se zapojilo 234 institucí, přičemž v množství podaných návrhů jsou až řádové rozdíly. Nejvíce návrhů – 118 – poslala Přírodovědecká fakulta UK v Praze, naproti tomu 34 institucí poslalo jedinou žádost. Asi dvě třetiny institucí podaly méně než 10 návrhů do všech soutěží.
Tak jako se instituce liší v množství podaných návrhů, liší se i množství schválených projektů respektive v poměru schválených vůči podaným. Za úspěšné lze považovat instituce, které mají vysoký poměr a/nebo velké množství schválených návrhů. Z dat zároveň plyne, že čím víc projektů instituce podá, tím víc jich bude v průměru schváleno. Spearmanův koeficient rS má pro Standardní projekty a instituce s více než 5 návrhy hodnotu 0,73 (ideální pořadovou korelaci mají data s rS=1).
V dalším textu se budeme zabývat Standardní, Juniorskou a EXPRO soutěží. O Standardní granty žádá zdaleka nejvíce institucí, Juniorské z našeho pohledu reprezentují pokrokovost instituce a příslib budoucnosti české vědy a EXPRO granty spojuje kvalitní a drahá věda. Lead Agency granty si dovolíme vynechat, neboť každá instituce získala buď jeden, nebo žádný grant. Mezinárodní projekty se dají shrnout do sdělení, že se 4 schválenými projekty v nich pomyslně zvítězil pražský Matfyz, tři instituce získaly po dvou grantech a 11 institucí jediný.
Obrázek 5: Instituce ve Standardní soutěži
Obrázek 5 znázorňuje množství přijatých a zamítnutých návrhů na Standardní granty pro ústavy AV ČR (vlevo) a pro instituce mimo AV ČR (vpravo) seřazené podle celkového počtu návrhů a s uvedenou procentuální úspěšností návrhů. Pro přehlednost jsou instituce mimo AV ČR zobrazeny pouze pokud podaly alespoň 7 návrhů.
Nejvíce návrhů na Standardní projekt ze všech institucí bylo schváleno Přírodovědecké fakultě UK v Praze (21). Ta ale zároveň podala nejvíce žádostí a úspěšností 26 % byla slabě nad průměrem 24 %. Matematicko-fyzikální fakulta UK v Praze se umístila na pomyslné druhé příčce s 19 schválenými granty při úspěšnosti 31 %. Mezi ústavy AV ČR dominovalo Biologické centrum v Českých Budějovicích s 18 Standardními granty a nadprůměrnou úspěšností 36 %. Ústav organické chemie a biochemie, veřejně známý díky antivirotikům Antonína Holého, získal 12 grantů z 29 (úspěšnost 41 %). Pomineme-li instituce s méně než 10 podanými žádostmi, mírou úspěšnosti 44 % dominovala, pro nás překvapivě, Fakulta stavební ČVUT (12 schválených grantů).
Obrázek 6: Instituce v Juniorské soutěži
Obrázek 6 znázorňuje množství přijatých a zamítnutých návrhů v Juniorské soutěži pro ústavy AV ČR (vlevo) a pro instituce mimo AV ČR (vpravo) seřazené podle celkového počtu návrhů a s uvedenou procentuální úspěšností. Pro přehlednost jsou instituce mimo AV ČR zobrazeny pouze pokud podaly alespoň 2 návrhy. Se 7 získanými granty zvítězilo Biologické centrum AV ČR v Českých Budějovicích a pražský Matfyz. Čtyři instituce získaly po 5 grantech. Nad průměrnou úspěšnost 30 % v Juniorské soutěži výrazně vyčnívají Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (4 granty, úspěšnost 67 %), Fyzikální ústav (5 grantů, úspěšnost 50 %) nebo Přírodovědecká fakulta MU (5 grantů, úspěšnost 45 %). Stojí za zmínku, že Juniorské granty mířily ve velké většině na přírodovědně a technicky zaměřené instituce. Žádná sociálně a humanitně zaměřená instituce nezískala více jak dva.
Obrázek 7: Instituce v soutěži EXPRO
Kategorie pětiletých grantů EXPRO je na Obrázku 7, vlevo pro ústavy AV ČR a vpravo pro instituce mimo AV ČR, z nichž jsou pro přehlednost zobrazené pouze ty, které podaly dvě a více žádostí. Nejvíce grantů – tři – získala Matematicko-fyzikální fakulta UK v Praze. Další 4 instituce získaly granty dva, přičemž instituce AV ČR a mimo ni si rozdělily shodně po 11 grantech.
Obrázek 8: Instituce s nulovou úspěšností
“Neostýchali bychom se tuto úspěšnost zobecnit a např. Matematicko-fyzikální fakultu UK, Biologické centrum AV ČR nebo Fyzikální ústav AV ČR považovat v českém prostředí za prokazatelně špičkové výzkumné instituce.”
Na opačném konci úspěšnosti se umístily instituce shrnuté na Obrázku 8. Ten zobrazuje ty instituce (společně AV ČR i mimo ni), které nezískaly ani jeden grant, seřazené podle počtu návrhů. Celkem 95 institucím byly všechny jejich návrhy zamítnuty. Z toho 21 institucí podalo víc než 5 návrhů.
Ve Standardních grantech si Černého Petra vytáhla Fakulta strojní ČVUT v Praze, u které ani jeden ze 17 návrhů nebyl schválen. Napadá nás několik důvodů, např. procesních nebo formálních, které by 0 % úspěšnost při vysokém množství návrhů dokázala vysvětlit. Nedostatečnou kvalitu návrhů ovšem nelze vyloučit. Kontaktovali jsme fakultní Oddělení pro vědu a výzkum, ale jejich vyjádření se nám získat nepodařilo. V Juniorských grantech se nedařilo Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně, která podala 7 žádostí, a v EXPRO grantech pak Středoevropskému technologickému institutu VUT s 10 žádostmi.
Dle našeho názoru z grafů a dat krystalizují instituce, které jsou, alespoň z hlediska schopnosti získávat granty GAČR, úspěšné. Dokonce bychom se neostýchali tuto úspěšnost zobecnit a např. Matematicko-fyzikální fakultu UK, Biologické centrum AV ČR nebo Fyzikální ústav AV ČR, které uspěly napříč grantovými soutěžemi, považovat v českém prostředí za prokazatelně špičkové výzkumné instituce. Nutno zmínit, že Biologickému centru se mimořádně daří navzdory tomu, že nemůže využívat výhody, kterých se dostává institucím v Praze a Brně, např. v podobě sousedství velkých univerzit či dopravní dostupnosti.
Obrázek 9: Filozofické fakulty univerzit
Obrázek 10: Přírodovědecké fakulty univerzit
Z profesní zvědavosti jsme se podrobněji také podívali na přírodovědecké (PřF) a filozofické fakulty (FF), které jsou součástí mnoha českých univerzit. Výsledky jsou shrnuté na Obrázcích 9 a 10 pro každou soutěž zvlášť, seřazené podle počtu podaných návrhů a s uvedenou procentuální úspěšností. Mezi filozofickými fakultami se nejvíce dařilo FF MU, která ve Standardní soutěží získala nejvíc grantů a nadprůměrnou úspěšností 39 % se zařadila těsně za Filosofický ústav AV ČR – nejúspěšnější instituci společenskovědních disciplín (Obrázek 5). Juniorských a EXPRO grantů bylo filozofickým fakultám uděleno příliš málo na to, abychom výsledky mohli komentovat.
Přírodovědecké fakulty se co do počtu žádostí rozdělily na ty velké (UK, MU, UP a JU) a malé (Ostrava, UJEP a Hradec Králové). Obecně se jim dařilo. Mezi velkými univerzitami byly v úspěšnosti značně nad průměrem PřF MU a JU v Českých Budějovicích. Hodnoty úspěšnosti u malých univerzit jsou zatíženy malým počtem žádostí. Znatelně pod průměrnou úspěšností 24 % se ve Standardních grantech umístila přírodověda v Olomouci s 19 % úspěšností. V PřF v Olomouci se letos nedařilo ani v Juniorské soutěži, kde získala jediný grant, což odpovídá úspěšnosti 17 %. Ostatní přírodovědecké fakulty měly vyšší než průměrnou úspěšnost 30 %, nejvyšší pak PřF JU s 67 %.
Shrnutí a výhled
Představili jsme základní statistické informace o projektech GAČR s počátkem řešení v lednu 2020, které jsme zjistili z dat získaných na žádost Czexpats in Science. Dle našeho názoru by GAČR měla data a podrobné statistiky zveřejňovat z vlastní iniciativy, ať už pro zvýšení své transparentnosti a důvěryhodnosti, nebo aby napomohla vnitřní reflexi českých vědeckých institucí. GAČR by se mohla inspirovat (nebo přímo spolupracovat) s portálem STARFOS Technologické agentury ČR, která nabízí o svých grantových soutěžích podobné informace, které prezentujeme v této analýze. Za jednoznačně pozitivní posun ve výročních zprávách GAČR považujeme např. zahrnutí aspoň základních statistik o rozdělení žadatelů podle genderu a oborů. V naší analýze jsme genderovou perspektivu nemohli zohlednit, neboť potřebné údaje o žadatelích nebyly v poskytnutých datech k dispozici.
Bylo by zajímavé, a pro některé naše závěry možná i vhodné, analyzovat data za delší časový úsek a tím odpovědět např. na otázku, zda-li je pražský Matfyz úspěšný dlouhodobě. Meziroční výkyvy úspěšnosti mohou být významné zvlášť u institucí s malým množstvím návrhů. Srovnání by na druhou stranu bylo komplikované podmínkami jednotlivých soutěží, které se mění z roku na rok a např. u Juniorských grantů mohou mít velký vliv na průběh soutěže. Podobná analýza však přesahuje naše stávající možnosti.
“Naše analýza např. poukazuje na vysoké množství institucí s úspěšností 0 %.”
Dalšími rozměry, kterými je náš současný pohled limitován, jsou velikosti jednotlivých institucí reprezentované počtem akademických pracovníků, studentů, případně rozpočtem. Nelze tedy říci, jaká je motivace uchazečů o granty žádat (mají malý rozpočet a mnoho zaměstnanců?). Některé závěry by bylo také vhodné normalizovat vůči velikosti instituce. Podává Přírodovědecká fakulta UK nejvíce grantů, protože má oproti ostatním institucím proporčně nejvíce zaměstnanců? Nevíme. Obecně bychom ale za nejúspěšnější instituci považovali tu, která má nejvyšší poměr přijetí vůči počtu zaměstnanců.
Při optimálním nastavení hodnoticích procesů by grantové soutěže měly vědě prospívat výběrem nejlepších kandidátů a témat k mimořádné podpoře. Kevin Gross a Carl T. Bergstrom však ve svém loňském článku “Contest models highlight inherent inefficiencies of scientific funding competitions” postulují existenci kritického bodu, po jehož překonání začínají grantové soutěže vědě spíše škodit. Reálná pozice tohoto bodu se odvíjí od průměrné úspěšnosti v grantových soutěžích, která má historicky sestupný trend. Pokud úspěšnost klesne pod určitou hladinu, čas a práce investované do přípravy grantové žádosti se sice stále vyplatí vítězům soutěže, ale věda jako celek začíná strádat, neboť malá množina podpořených badatelů již nedokáže vykompenzovat množství úsilí, které do přípravy často i vysoce kvalitních projektů vložili neúspěšní žadatelé. Naše analýza např. poukazuje na vysoké množství institucí s úspěšností 0 %. Pokud GAČR udrží nebo zvýší ve svých hlavních soutěžích aktuální míry úspěšnosti, může české vědě prospívat. Jestliže se však potvrdí trend, v němž některé obory mají v Mezinárodních projektech GAČR úspěšnost hluboko pod 10 %, pak lze pochybovat o tom, zda je existence takového schématu pro rozvoj těchto oborů prospěšná. Grossův a Bergstromův argument také tvoří rub současné snahy GAČR o rozvíjení programů EXPRO a STAR, jejichž parametry sice vycházejí vstříc reálným potřebám vědců pro rozvíjení excelentních týmů (především pětiletá doba řešení), avšak děje se tak na úkor průměrné úspěšnosti žádostí, která v EXPRO aktuálně klesá pod 20 %. Pokud toto dilema nerozetne navýšení rozpočtu GAČR, mohlo by hrozit, že dobře míněné snahy o vylepšování českých grantových schémat se minou účinkem.
RNDr. Michal H. Kolář, Ph.D.
Michal (*1985) vystudoval chemii a molekulové modelování na Přírodovědecké fakultě UK a Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Za podpory Nadace Alexandera von Humboldta působil ve Výzkumném centru Jülich v Německu, odkud se přesunul do Ústavu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v Göttingenu. Od roku 2018 je odborným asistentem na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde mj. v rámci Juniorského projektu GAČR z loňského roku studuje detaily syntézu proteinů na ribozomech. Doma dělá společnost manželce a třem dcerám, rád cestuje vlakem a nejí rajčata.
PhDr. Radim Hladík, Ph.D.
Radim (*1980) vystudoval sociologii na Fakultě sociálních věd UK. Od roku 2008 působí na Filosofickém ústavu AV ČR v Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti. Během doktorského studia absolvoval jako nositel Fulbrightova stipendia roční pobyt na Columbia University v USA, v letech 2017-2019 realizoval s podporou Japan Society for the Promotion of Science postdoktorskou stáž na National Institute of Informatics v Japonsku. V Juniorské soutěži GAČR 2020 uspěl s projektem “Funded and Unfunded Research in the Czech Republic”. V České asociaci pro digitální humanitní vědy se zasazuje o využívání digitálních a kvantitativních metod v sociálních a humanitních vědách. Jezdí na Vespě a na rajčata nemá vyhraněný názor.
Výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ připravila sérii podzimních tutoriálů pro práci s daty a komputační výzkum v humanitních vědách. Tutoriály jsou primárně určeny výzkumníkům humanitních, kulturních a kreativních oborů, odborníkům v jazykových technologiích a studentům napříč těmito obory . Tutoriály budou přehlídkou, inspirací a motivací zároveň, a proto mohou upoutat pozornost odborníků i z jiných oblastí. Registrace není nutná a účast je bezplatná.
登录
